﻿
&names=date,name,shortName|
*,"II. Gruppe Schlachtgeschwader 1","II./Sch.G 1"|
1943.10.18,"II. Gruppe Schlachtgeschwader 2 „Immelmann“","II./SG 2"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Dne 13. ledna 1942 byla na základě II.(Schlacht)/LG 2 vytvořena 1. bitevní eskadra Sch.G 1, tvořená dvěma Gruppen. II./Sch.G 1 vznikla v Lippstadtu v Německu na základě Erprobungskommando Hs 129; tvořil ji štáb a tři Staffeln vybavené Hs 129 B-1. V dubnu byla 8. Staffel s Hs 123 A převedena z I./Sch.G 1 a přeznačena na 7./Sch.G 1.
Po dokončení výcviku byla jako první na východní frontu nasazena 4./Sch.G 1. Od 7. května 1942 bojovala nad Kerčským poloostrovem. V polovině května se 4. Staffel v Konstantinovce znovu spojila se zbytkem Gruppe a zapojila se do bitvy o Charkov.
V červnu operovaly Staffeln v prostoru Kurska a Voroněže a v polovině července byly přesunuty do Tacinské u Stalingradu, aby podporovaly postup skupiny armád B. V srpnu sídlily na letištích Frolov a Tuzov.
V srpnu 1942 byla 5./Sch.G 1 podřízena JG 51 a v říjnu odeslána do Německa k doplnění. Dne 5. listopadu 1942 byla nasazena v Tunisu, kde byla reorganizována na 8./Sch.G 2. 5./Sch.G 1 byla později v Německu vytvořena znovu.
Dne 19. listopadu 1942, krátce po zahájení sovětské protiofenzivy, musely Staffeln II./Sch.G 1 opustit Frolov a Tuzov a přesunout se do Tacinské a Millerova, následně ještě dále na západ do Stalina a Vorošilovgradu.
Koncem roku 1942 si 6./Sch.G 1 vyměnila číslo s 8./Sch.G 1 z I./Sch.G 1. Část osádek „nové“ 8.(Pz)/Sch.G 1 zůstala na jihu fronty, ostatní byly odeslány pro nové letouny do Dęblinu-Ireny v Polsku. Od konce prosince 1942 do 16. ledna 1943 byla II./Sch.G 1 nadřízena 13.(Pz)/JG 51 s Hs 129 B, která operovala mezi Donem a Volhou.
Koncem února 1943 byly 4.(Pz)/Sch.G 1 a 8.(Pz)/Sch.G 1 podřízeny zvláštnímu velení Panzerjagdkommando Weiss a přesunuty do Záporoží.
V polovině ledna 1943 dorazila II./Sch.G 1 do Dęblinu-Ireny, kde 5. a 6. Staffel začaly přecházet na bitevní verze Fw 190 A-5, zatímco 7./Sch.G 1 si ponechala Hs 123.
Dne 6. února 1943 dorazila do Nikolajeva, začátkem března dokončila přezbrojení a přesunula se do Pavlogradu. Od dubna do 2. července 1943 sídlila v Anapě, odkud podporovala 17. armádu na Tamanském poloostrově a intenzivně se účastnila bitvy o Kubáň.
Od 5. července 1943 se po začlenění do Fliegerkorps VIII Luftflotte 4 a z Varvarovky u Bělgorodu účastnila operace Citadela. Dne 29. července se přesunula do Kutějnikova, 1. srpna se vrátila do Varvarovky, 5. srpna evakuovala na letiště Charkov-Rogaň a 11. srpna do Rudky u Poltavy; účastnila se bitvy o Charkov.
Dne 28. srpna 1943 se přesunula do Stalina a začátkem září byla stažena do prostoru u Kyjeva. Při rozsáhlé reorganizaci bitevního letectva byla 18. října 1943 Sch.G 1 rozpuštěna a z II./Sch.G 1 vznikla nová II./SG 2. Ta se stala součástí SG 2 „Immelmann“ pod Fliegerkorps I.
Současně došlo k reorganizaci Staffeln: 4./SG 2 vznikla z 5./Sch.G 2, 5./SG 2 z 5./Sch.G 1 a 6./SG 2 z 6./Sch.G 1. Jednotka tehdy používala směs Ju 87 D, bitevních Fw 190 A a F a Hs 123 B. Hs 123 používala 6. Staffel do prosince 1943 a poté 4. Staffel.
II./SG 2 se vrátila na frontu u Kirovogradu již den po svém vzniku, 19. října 1943. Dne 24. října dosáhl Oberfeldwebel Hermann Buchner ze 6. Staffel prvního z mnoha vzdušných vítězství Gruppe, která nakonec získala výrazně více vzdušných vítězství než kterákoli jiná německá bitevní jednotka. O tři dny později se přesunula z Kirovogradu do Karankutu na východním Krymu, aby umožnila plánovaný ústup 17. armády z poloostrova. Když tento plán do 1. listopadu selhal, II./SG 2 se vrátila na jižní Ukrajinu.
Začátkem listopadu 1943 operovala z Bílé Cerkve jihojihozápadně od Kyjeva, ale 8. listopadu dostala kvůli přibližujícím se sovětským čelním jednotkám rozkaz přesunout se na jih do Malé Visky, 50 km severozápadně od Kirovogradu. Odtud působila následující dva měsíce a dosáhla mnoha vzdušných vítězství. V lednu 1944 byla rovněž intenzivně nasazena proti sovětským tankům a obrněné pěchotě pronikajícím k liniím v prostoru Kirovogradu.
V noci z 13. na 14. ledna pronikl nepřátelský předvoj až k letišti Malá Viska, ale po dvanácti hodinách těžkých bojů jej personál Gruppe společně se sousední pěchotou odrazil, přičemž byly použity i letištní protiletadlové kanóny. Následujícího dne, 15. ledna, se Gruppe přesunula do Novo Krasnoje, 100 km jihozápadně od Kirovogradu, a začala létat v prostoru Krivého Rogu na podporu těžkých obranných bojů.
Dne 23. ledna byla II./SG 2 přesunuta zpět na Krym, nejprve do Bagerova na východním konci poloostrova, odkud operovala do začátku května 1944. Následující dva a půl měsíce útočila na sovětskou automobilovou dopravu na Tamanském poloostrově, dělostřelecká postavení a další cíle v prostoru Sivaše a zachycovala nepřátelské letouny nad Kerčským průlivem. Dne 25. února kvůli nepřátelské dělostřelecké palbě na Bagerovo ustoupila do Karankutu, 80 km severoseverovýchodně od Simferopolu.
Dne 12. března 1944 se po přezbrojení na Fw 190 vrátila na frontu 4. Staffel. Dne 15. dubna byla celá jednotka přesunuta do Chersonésu, 10 km západně od Sevastopolu, odkud intenzivně útočila na postupující nepřátelské kolony ve středním Krymu a následně v okolí Sevastopolu. Od 12. do 25. dubna jí bylo připsáno zničení 106 nepřátelských letounů ve vzduchu a dalších 28 na zemi. Leutnant August Lambert ze štábu sestřelil 17. dubna během jediné mise pět Il-2, patrně při pokusu o útok na letiště Chersonés.
Útoky na sovětské obrněné kolony a dělostřelecká postavení pokračovaly do 9. května, kdy byla jednotka přesunuta nejprve do Constanța-Mamaia v Rumunsku a poté do Ziliștea ve středním Rumunsku.
Během května 1944 odevzdala 4. Staffel své Hs 123 a přímo v poli začala přecházet na Fw 190. Velitel II./SG 2 Major Otte byl 20. května sestřelen a zabit při ostřelování soustředění sovětské pěchoty u Iași v Moldávii. Dne 28. května se Gruppe přesunula ze Ziliștea na sever do Bacău, blíže rychle sílícím obranným bojům kolem Iași. O dva dny později začala podporovat protiútok 8. armády proti nebezpečnému předmostí na západním břehu Prutu severně od Iași, které drželo asi 12 sovětských divizí. Dne 4. června byl nový velitel II./SG 2 Hauptmann Bleckmann při operaci nad předmostím sestřelen a prohlášen za nezvěstného. Do 6. června intenzivní vzdušné i pozemní boje o předmostí skončily.
Dne 10. června 1944 se II./SG 2 vrátila do Ziliștea a několik následujících měsíců působila především jako stíhací jednotka proti náletům amerického armádního letectva na rumunské ropné cíle, i když příležitostně podnikala jednodenní či dvoudenní přesuny do Bacău k bitevním misím podél fronty. Začátkem srpna byla zřejmě celá jednotka nebo její část vyslána na sever do operační oblasti Luftflotte 6 k posílení letectva bojujícího proti sovětské letní ofenzivě přes Bělorusko do Polska. Kolem 12. srpna dostala rozkaz stáhnout se na Varšavu-Okęcie k nasazení proti sovětským silám blížícím se k Varšavě.
Od 21. do 25. srpna se II./SG 2 přesunula do Focșani v Rumunsku, 162 km severně od Bukurešti, po zahájení nové sovětské ofenzivy podél Prutu 19. srpna a po rozhodnutí Rumunska přejít 23. srpna ke Spojencům. Ve dnech 29.–31. srpna ustoupila do Görgényoroszfalu v jihovýchodním Maďarsku a 23.–25. září do Szilágynagyfalu jihovýchodně od Debrecínu. V říjnu následoval přesun do Tápiószentmártonu jihovýchodně od Budapešti, kde zůstala do druhé poloviny listopadu. Během listopadu byly letouny 6. Staffel vybaveny protitankovými raketami Panzerschreck.
V následujících týdnech se II./SG 2 přesouvala přes řadu maďarských letišť, než byla 15. ledna přemístěna z Pápa-Szent Péter do Finsterwalde, 97 km jihojihovýchodně od Berlína, k operacím se štábem SG 2 a III. Gruppe na oderské frontě. Od té doby až do konce války byly operace podél Odry, nad Slezskem a Československem do značné míry závislé na dostupnosti paliva. Z několika letišť v prostoru Odry pokračovaly do 16.–18. února, kdy byla Gruppe stažena do Grossenhainu, 30 km severozápadně od Drážďan.
Dne 10. dubna 1945 byla II./SG 2 přesunuta z Grossenhainu do Mimoně-Hradčan v Československu. Kvůli vážnému nedostatku paliva a zkušených pilotů už mohla létat jen velmi málo misí. Poslední válečný přesun následoval 3. května do Kuřívod. Dne 8. května odletěli piloti se svými letouny na západ a vzdali se americkým jednotkám. Pozemní personál však postihl stejný osud jako personál štábu SG 2: postupující sovětské jednotky jej dostihly a odzbrojily a poté předaly českým partyzánům, kteří mnoho jeho příslušníků zabili."|
